V neděli 29. ledna odpoledne se v sále sobotecké spořitelny uskutečnilo tradiční Šrámkovské matiné. V jeho úvodu členové Studia Šrámkova domu nejprve hudbou i básnickými texty připomněli letošní 65. výročí úmrtí básníka, prozaika, dramatika a buřiče Fráni Šrámka. Šrámkova Sobotka, který se otevře na začátku července. Letošním ústředním tématem Šrámkovského matiné bylo 75. výročí úmrtí hudebního skladatele, dirigenta a klavíristy Jaroslava Ježka. Nezasvěcené diváky v sále tak možná překvapilo, že tato známá osobnost, úzce spjatá s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha, měla blízký vztah k Libáňsku, k Veliši na Jičínsku a k Turnovu. Tato fakta, ale i základní Ježkovy životní a tvůrčí mezníky připomněl v Sobotce Vlastislav Hnízdo, emeritní vysokoškolský profesor z Turnova, kterého doplňovala Ježkova hudba v mimořádně kvalitním podání klavíristy Martina Hyblera a kontrabasisty Ivana Hájka. A jak se Jaroslav Ježek na Jičínsko a do Českého ráje dostal? Profesor Vlastislav Hnízdo připomněl, že Ježkovým kamarádem byl kolega ze studií Josef Škoda z Domousnice na Libáňsku. Právě tam, do řeznictví Škodových Ježek rád přijížděl. Jeho spolužák se pak v roce 1924 stal varhaníkem v kostele sv. Václava ve Veliši, kde Ježek rád preludoval na varhany. A právě tam se budoucí slavný skladatel setkal s velišským rodákem a spisovatelem, ruralistou Janem Knobem. Byli si blízcí nejen věkem, ale i múzičností. Sbližoval je zájem o hudbu, literaturu a výtvarné umění. Jejich přátelství pokračovalo posléze i v Turnově až do doby než Jaroslav Ježek emigroval do Ameriky. Kontakt dokládá i hojná korespondence mezi oběma muži. Zájemci ji mohou najít v Památníku národního písemnictví na Strahově.

Kamera a střih: Luděk Vondrouš, autor komentáře: Vlaďka Wildová, komentář četla: Nikola Birklenová

Město Sobotka

www.sobotka.cz